Myslím, že nemá nějaký zvláštní smysl Vám vysvětlovat, že Helsinki je město čisté, tiché, klidné, krásné, zelené, plné parků, nádherných domů, stromů, kostelů, muzeí, čerstvých ryb a dalších věcí, co Vám jsou úplně jasné. O těchto věcech, které jsou jistě zajímavé, se ostatně dá dočíst na internetu, v turistických příručkách, a tak dále. To, co mne zaujalo na Helsinkách nejvíce byla však jedna úplně jiná věc, a to absolutní posedlost finů naší maličkou zemí, Českou Republikou.
Toto tvrzení sice může znít trochu (nebo i hodně) přehnaně, ale ne, nedělám si srandu. Začnu hezky popořádku. Jakmile jsem vylezl z letadla, všude byly reklamy na nějaké „autenticky české pivo“, které se jmenuje Bohemia Regent. Nevím jak vy, ale já jsem o něm nikdy v životě neslyšel. Dobře, říkám si a pokračuji v cestě. Druhý den ráno se vydávám na průzkum města a ejhle, co to nevidím? Přímo v centru, hned vedle hlavního nádraží, stojí restaurant s příznačným názvem Vltava. Na něm mimo jiné visí obrovská reklama nabízející onoho Bohemia Regenta a Krušovické černé za lidovou cenu pěti Euro. Stále ještě v tom nehledám nic neobvyklého a pokračuji dál. Při prohlídce slavné pevnosti Suomenlinna mě oslovuje jakýsi Fin, jménem Tommi, a dává mi rady, kam jít, zve mě do sauny atd. Mimo jiné poté, co zjistil, že jsem Čech, mi doporučil restaurant se jménem Zetor. Že prý tam mají vystavené české traktory, ale vaří finská jídla. Ideální, říkám si, a večer onen restaurant společně s několika dalšími hosty mého hostelu skutečně navštěvuji. Ten skutečně s čechami mino oněch traktorů nemá společné ani to pivo, ale nápad je to podle mně skvělý. Jejich jídelní lístek je napsán minimálně v deseti jazycích, jedním z nichž je i naše milovaná čeština. Naplněn sobím masem opouštím tuto retauraci, a aby toho nebylo dost, všímám si další „české“ restaurace, tentokrát prozněnu se jménem Praha. Tak nevím, co na nás ti finové vidí, ale myslím, že restaurace typu Zetor nám v Čechách rozhodně chybí. No a na konec ještě druhý den narážím v helsinském olympijském stadionu na jména dvou češek držících rekord stadionu v různých disciplínách, vystavená na místní tabuli slávy: Jarmila Kratochvílová a Helena Fibingerová. Netuším, čím jsme si to zasloužili, ale finové nás prostě milují.
 |
| Kde jinde se můžete navečeřet na traktoru? |
